Fotografování zvířat nejen v ZOO

Téma tohoto článku jsem si původně schovával pro nově připravovaný web. Bohužel se mi nakupila spousta práce a spuštění nového webu je tak zatím odsunuto na neurčito. To je důvod, proč jsem se rozhodl k tomuto tématu napsat několik slov i zde.

K psaní mě inspiroval nedávno publikovaný článek Jak fotografovat v zoologické zahradě. Trochu jsem přemýšlel, zda se tomuto tématu mám věnovat, nebo pouze odkázat na uvedený článek. Nakonec jsem se rozhodl se k tomuto tématu také něco napsat. Důvod je jednoduchý. Co fotograf to názor a i když nehodlám s autorem článku polemizovat, přeci jen přidám pár vlastních postřehů. Máte tedy možnost přečíst si oba články a vybrat si z nich pro sebe to, co budete považovat za užitečné. Shodou okolností chodím fotografovat do stejné zoologické zahrady (ZOO Plzeň) jako autor výše zmíněného článku, čehož si na některých ukázkových fotografiích můžete všimnout.

Osobně zastávám názor, fotit zvířata v ZOO tak, aby nebylo poznat že jsou focena v zajetí. Ono to často je poznat i tak, ale jde spíše o to, aby na fotce nebyly rušivé prvky. S tím souvisí nejen použití malé hlobky ostrosti, ale také zvýšená pozornost k pozadí, kde se mohou vyskytnout rušivé prvky (typicky se jedná o mříže, ploty a v podstatě jakékoliv rovné linie a samozřejmě návštěvníci). V některých případech samozřejmě do fotografie takové prvky můžete zahrnout, ale pouze tehdy pokud to děláte s nějakým konkrétním záměrem (např. úmyslně chcete zdůraznit, že se jedná o fotografii ze ZOO apod.). Jako ukázky mohou posloužit tyto fotografie. První zdůrazňuje zajetí racka a plot je zde tedy součástí fotografovaného motivu. U druhé fotografie rodina a ohradník v pozadí dokresluje situaci a nenechá nikoho na pochybách, že je focena v ZOO.

Za velmi užitečné považuji používání teleobjektivu (sám používám 70-300 mm na APS-C zrcadlovce). Přestože vám v ZOO zvířata nikam neutečou, málokdy bývají dostatečně blízko na focení kratším ohniskem (ne že by se bála, ale prostě je jim jedno že je chcete fotit). Protože delší ohnisková vzdálenost snižuje úhel záběru a má nižší hloubku ostrosti, je také snažší vyhnout se rušivým prvkům na pozadí.

Jako další důležitou zásadu vidím focení z úrovně očí. Tohle je podle mne univerzální pravidlo "Cokoliv má oči fotím z úrovně očí". I z tohoto pravidla jsou samozřejmě vyjímky, ale vždy je musíte učinit s nějakým záměrem. Pokud použijete teleobjektiv umožní Vám fotit z větší vzdálenosti, takže máte možnost fotit zvíře "téměř" z úrovně očí (zmenší se úhlel nadhledu nebo podhledu) i když by to jinak nebylo technicky možné (např. kvůli ohrazení výběhu). Následující snímek jsem pořidil v podřepu abych se dostal na úroveň očí lemura, snímek je tak osobnější, což je zdůrazněno i tím, že se jedná o poloportrét.

Nezapomeňte, že fotografovaný objekt by měl zabírat pokud možno co největší plochu snímku. Musí být jednoznačné co fotíte, s tím souvisí i zásada vyhnout se rušivým prvkům na pozadí (ale nejen na pozadí). Často stačí o pár kroků (někdy i jen o půl metru) ustoupit a získáte mnohem kvalitnější fotografii. Další snímek je tak trochu nepovedený, protože nosorožec nemá roh (co je to tedy za nosorožce, že :-) ) což je v podstatě dost zásadní chyba v motivu snímku, nicméně jsem jej sem zařadil jednak pro ilustraci vyplnění snímku objektem a také pro to abych ukázal jakým motivům je lepší se vyhýbat (pokud to ovšem nemá zvláštní záměr)

Další zásada je trochu na diskuzi, ale doporučuji mít na snímku pouze jeden živočišný druh. V zoologické zahradě někdy bývá více druhů v jednom výběhu, ale pokud nefotíte jejich interakci (tedy pokud zrovna spolu nedovádějí), bude na fotce dva a více druhů vypadat rušivě. Samozřejmě pokud fotografujete dva a více druhů úmyslně a s určitým záměrem, pak je to naprosto v pořádku. Zde jsou dvě lamy, zcela v duchu zásady jednoho druhu, nicméně i zde by se našel drobný nedostatek, lamy jsou částečně otočeny od fotografa, což nebývá ideální (zde se ale snad dá přimhouřit oko)

Velmi doporučuji vyhnout se fotografování zvířat ve stínu. není to takový problém pokud se jedná o jednolitý stín (např. od budovy), ale stín listí vržený na fotografovaný objekt rozbije kontury objektu a snímek nebude působit dobře (čím ostřejší budou stíny, tím to bude horší). Občas se dá sice něco dohnat při zpracování fotografií, ale není dobré na to spoléhat. někdy postačí počkat, až slunce zajde za mrak, nebo zvíře vyleze ze stínu, někdy to ale znamená že kvalitní záběr prostě nepořídíte. Každopádně při focení v ZOO nepoužívejte k prosvětlení stínů (ani z jiných důvodů) blesk, nesmí se to a i když vás za to asi nikdo nepotrestá je slušnost tento zákaz respektovat. Chcete si přeci focení v ZOO hlavně užit a ne způsobovat sobě i ostatním nepříjemnosti.

Hlavní zásadu jsem si nechal na konec. Jedná se spíše o to, jak dosáhnout fotografie která zaujme. Předchozí zásady by měly být (podle mne) samozřejmostí, ale pokud chcete skutečně oslovit diváka, musíte mu nabídnout něco více než jen fotografii zvířete. Zkrátka foťte to co běžně návštěvník ZOO nevidí, čím neobvyklejší snímek pořídíte, tím lépe. Nabídněte zkrátka něco co nikde jinde nemůže vidět (nebo jen velmi obtížně). K tomu existuje několik cest:

Detaily

Ať už fotografujete jaké chcete zvíře, nikdy nezaškodí udělat jeho portrét (nebo dokonce i jen část protrétu). Lidé (a nejen v ZOO) málokdy vidí zvířata skutečně zblízka (a pokud ano nemívají čas si je pořádně prohlédnout). Může to být tím, že zvířata jsou plachá (jako laně) nebo nebezpečná (např. tygr), proto jim nabídněte skutečně blízký pohled. Stejný efekt můžete nalézt u makrofotografie, tam nabízíte divákovi pohled na detaily které není schopen pouhým okem vidět a umožňujete mu pořádně si pohlédnout i takové objekty, kterým by se "naživo" spíše vyhnul (pavouci, štíři a pod.). A zde jsou ukázky. V obou případech mi teleobjektiv umožnil tak blízký pohled, jaký běžný návštěvník v ZOO málokdy může dosáhnout.

Akce

Je to zajímavější než pohled na spící zvíře. Tohle s sebou ovšem nese některá technická úskalí, protože akci je třeba fotit co nejkratším časem (což znamená použít světelný objektiv a vyšší ISO) tak, aby zvíře nebylo rozmazané. U pozadí sice rozmazání pohybem nevadí, ale pokud nejste mistři ve švenkování (já tedy rohodně nejsem), tak se vám to stejně nepovede. Možná si myslíte, že rozmazání zvýrazní pohyb, což je sice pravda, ale pouze v případě, že je rozmazaná pouze část zvířete (hlavní motiv by měl být ostrý, pokud tedy nefotíte abstrakci). Jako ukázky mohou posloužit následující snímky. Na prvním je Panda červená což je (alespoň v ZOO Plzeň) velmi líné zvíře, takže jedinou "akcí", kterou se mi podařilo vypozorovat je krmení a protože ani při tom nějak zvlášť nespěchá, rozmazání zde příliš nehrozí :-). Druhý snímek je také ze ZOO (jako příklad, že v ZOO nemusíte fotit jen cizokrajné exponáty) zde jsou křídla , ale pouze křídla, částečně rozmazaná což zdůrazní pohyb.

Emoce?

Schválně jsem je dal s otazníkem, protože tohle je opravdu ošidné. Obecně pamatujte, že zvířata neprožívají stejné emoce jako lidé (i když mnozí z vás se mnou nebudou souhlasit) a proto není ani tak důležité jak se zvíře cítí, ale psíše jak vypadá že se cítí. Tyto "emoce" u zvířat naleznete především v jejich interakcích, pohybech nebo postojích a často je na snímku objevíte až po nafocení. Pokud se vám taková fotografie podaří, bude to opravdu stát za to, ale bohužel takových fotek pravděpodobně uděláte opravdu jen pár. Zde si nemohu odpustit poznámku (snad mi to autor promine), ale fotografii tučňáků ve výše uvedeném článku za takovou fotografii nepovažuji. Já jsem neměl čas probírat se všemi svými fotkami a ani nevím jestli bych nějakou dobrou ukázku našel, proto vám nabídnu spíše příklad pro zamyšlení. Na fotografii je tygr s vyceněnými zuby. Na první pohled by se mohlo zdát, že je ve výhružném postavení, ale pokud se podíváte na jeho oči (nejsou výhružně přihmouřené), postavení uší (nejsou sklopené) a zcela očividný fakt, že při výhružném cenění zubů by těžko vyplazoval jazyk, zjistíte, že se jedná o něco jiného. Pro zvědavé uvádím, že v té době byl tygr naprosto v klidu a pouze větřil ,pravděpodobně k páření připravenou samici. Ovšem to se můžu jen dohadovat, neptal jsem se ho :-).

Neobvyklý pohled

Toto by se mohlo zdát jako celkem jednoduchá kategorie, ale někdy to dá hodně zabrat (ovšem čím zkušenějším fotografem budete, tím snáze budete takové pohledy nacházet). Jedná se o snímky, kde jejich jedinečnosti docílíte buď vzolením neobvyklého úhlu pohledu či kompozice. Neobvyklý úhle pohledu napřiklad získáte, pokud malé zvíře fotíte z úrovně očí, nebo dokonce z podhledu, protože tak se na něj lidé většinou nedívají. Co se týká neobvyklých situací, zde nechám prostor vaší fantazii. A opět nějaká ukázka. Beran je focen z podhledu proti nebi, což jednak eliminuje problémy s pozadím a jednak mu dodává na majestátnosti. A jedna zajímavost. Beran má v uchu zacvaknutý platový štítek. Možná jste si tohoto rušivého prvku na první pohled nevšimli, ale teď (když jsem vás na něj upozornil), vám pravděpodobně bude vadit stejně jěko mě :-). Dalo by se to samozřejmě vyretušovat, ale tyhle fotografie jsou zde pro poučení, tak jsem ho tam nechal.

Shrnutí v příkladu

Pokud bych měl tedy tyto zásady shrnout, tak asi bude nejlépe vám to přiblížit na příkladu. Myš je takové běžné malé zvíře, ale často velmi plaché. Jako zajímavý pro diváka může být tedy snímek myši na podlaze z úrovně očí (většina lidí si na podlahu nelehá a pokud ano, pak zřidka proto aby se podívala myši do očí) detailní snímek hlavy myši zepředu (je třeba použít objektiv s delším ohniskem, myš vás pravděpodobně nenechá jít tak blízko) jak pojídá sýr (takové klišé, ale je tam nějaká akce), který je v pastičce na myši na zaprášené betonové podlaze (tohle jde tak trochu mimo rámec článku, ale přidává to do snímku určitý kocept). Pokud se Vám pak takový snímek podaří i po technické stránce (viz. níže) a zvolíte správné osvětlení, pak diváka určitě zaujme. Problém ovšem je, že pokud budete chtít takový snímek pořídit, tak ho budete muset naaranžovat a pravděpodobně hodně experimentovat než se Vám podaří. To vám v ZOO samozřejmě nikdo nepovolí a proto to berte jen jako příklad.

Technická kvalita

Tohle nepatří jen do focení v ZOO, ale je to dost zásadní pro kohokoli kdo snímky nedělá jen pro svoji potřebu, ale chce je ukazovat ostatním.

  • Snímky musí (opakuji MUSÍ) být perfektně zaostřené (platí samozřejmě pro velikost v jaké je budete prezentovat). Drobná chyba v zaostření Vám bude prominuta jen u velmi neobvyklých neopakovatelných situacích (ale těch je opravdu málo, věřte mi). V případě focení zvířat (a obecně čehokoli co má oči), ostříme zásadně na oči (to je první místo kam se na snímku divák podívá a pokud první co uvidí bude neostré, nepotěší ho to). Ostrý snímek ovšem znamená dostatečně krátký čas (zvláště u teleobjektivu) a přiměřenou clonu (objektivy bohužel na nejvyšší světelnost nepodávájí zrovna optimální výkony).
  • Pokud možno co nejnižší ISO - snímky by neměly mít rozeznatelný šum (opět pro použitý rozměr), zde se někdy dá trochu slevit (určitě více než u ostrosti která je prioritní), ale nespoléhejte na to. Často se tak bohužel dostanete do situace (zejména při použití teleobjektivu), kdy budete muset volit kompromis mezi krátkým časem a clonou (ostrost) a zvoleným ISO (šum) a zde je lépe preferovat ostrost.
  • Vyvážení barev - foťte do RAWu, barvy pak vyvážite později, barevně vyvážená fotka nemusí být nutně barevně neutrální (tedy "na šedou tabulku"), ale barvy by měly působit přirozeně, což kupodivu často vypadá jinak za slunečného dne, nebo když je zamračeno.

Něco o expozici

Zde se omezím pouze na nějaké obecné informace "jak to dělám já". Rozhodně nechci tvrdit, že by jste to měli dělat stejně, nebo dokonce, že je to tak správně. Pokud si prohlédnete expoziční parametry ukázkových fotografií (při zvětšení obrázku), zjistíte, že některé fotky nejsou exponovány zrovna ideálně (tu a tam by bylo lépe zkrátit čas a přidat ISO, nebo obráceně a pod.). Není to proto, že bych nevěděl jak nastavit správnou expozici, pokud tedy něco jako "správná expozice" existuje :-). Často fotky vznikají spíše reportážním způsobem, tedy zachycují relativně krátký okamžik, který se zrovna děje. Protože zvířata jsou neposedná, než bych přenastavil expozici, záběr mi unikne. Pokud tedy mám nasazený Tamron 70-300mm (což většinou mám), tak nastavuji ISO na 400 (pro Canon 70D asi nejvyšší citlivost kdy se šum dá téměř dokonale zlikvidovat). Clonu zpravidla na f6,3 nebo f/7,1 (Tamron na f/5,6 nekreslí na nejdelším ohnisku, kde se často pohybuji, sice špatně, ale na f/6,3 nebo f/7,1 přeci jen o poznání lépe). Čas pak nechávám na automatice, protože většinou vyjde dostatečně krátký pro focení z ruky, přesto mám většinou na objektivu zapnutou také stabilizaci. Pro slunečný den většinou takové nastavení stačí, pokud jsou horší světelné podmínky, pak nejdříve přidávám ISO (snažím se nepřekročit 800) pak otevírám clonu (na maximum) a pak spoléhám na stabilizaci (do času cca 1/200 s). Když čas klesné pod 1/200 s pak na nejdelším ohnisku přidávám ISO (při ISO nad 1600 nefotím, nebo jen velmi vyjímečně). Tohle nastavení zpravidla měním průběžně podle světelných podmínek i když zrovna nic nefotím. Pokud tedy uvidím nějaký pěkný záběr jsem připraven a fotím (starám se jen o kompozici). Pokud pak mám čas (zdá se, že focená situace ještě chvíli vydrží) tak zkontroluji expoziční hodnoty a upravím nastavení, aby lépe odpovídalo fotografickému záměru. Téměř vždy fotím sériovým snímáním (2-3 fotky při statickém snímku, při probíhající akci samozřejmě více) protože zvířata občas mrknou (nebo udělají něco jiného co v záběru nechci :-)) a také při delších časech se pravděpodobnost, že jeden snímek bude ostrý, podstatně zvětší. Ostření při statických snímcích používám jednobodové (nejčastěji prostřední bod) při focení pohybu průběžné (zpravidla skupinou prostředních bodů). Způsob ostření ovšem měním pouze v případě že na to mám čas.

Na závěr

O focení v zoologické zahradě by se dalo napsat mnoho článků a stejně bych nepokryl všechny aspekty fotografie. Zde jsem shrnul jen některé zásady a doporučení které považuji za důležité a které Vám snad pomohou zlepšit vaše snímky. Každopádně to nejsou žádná dogmata, jsou to jen mé zkušenosti. Pokud se ovšem chcete stát dobrým fotografem, budete se muset k výsledkům propracovat focením. Čím více snímků nafotíte, tím větší šanci budete mít vypracovat si svůj vlastní jedinečný styl a nezapomeňte, že úspěch fotografie (a nejen ze zoologické zahrady) stojí z velké části na její jedinečnosti.