Pravidla při pořizování 3D fotografie

Pokud se rozhodnete začít se stereofotografií, brzy zjistíte, že by jste měli dodržovat několik základních pravidel pro vytvoření kvalitních 3D snímků. Přitom si uvědomíte, že ve stereogotografii nelze fotit úplně stejným způsobem jako klasickou fotografii.

Stereofotografie vyžaduje zvláštní přístup a některá pravidla používaná v klasické fotografii nepřinášejí správný efekt, nebo jen v omezené míře. Při focení ve 3D je třeba mít neustále na paměti, že ve výsledním snímku bude také třetí rozměr, který však bude spíše jakýmsi pseudorozměrem (stereofotografie se snaží ošálit pouze jeden ze způsobů kterým mozek vyhodnocuje vzdálenost). Pro kvalitní stereofotografii musíte proto přistupovat trochu odlišně  a to i s ohledem na skutečnost, že zpravidla nebudete mít možnost ji prezentovat ve vyšším rozlišení než 1920x1080 bodů.

A zde jsou některá ze základních pravidel:

Pravidlo č. 1 - Nikdy nejsi dost blízko.

Pokud můžete, jděte k objektu co nejblíže a to nejen tehdy, když chcete, aby objekt byl částečně před rovinou zobrazovacího zařízení (tzv. "vyčuhoval z monitoru"), to lze dodatečně upravit v editačním programu. Jde především o zachycení maximálního hloubkového rozměru. Aniž bych vás chtěl obtěžovat matematikou věřte, že od určité vzdálenosti od kamery ztrácí snímek hloubkový rozměr (závisí to na rozlišení zobrazovacího zařízení, vzdálenosti čoček kamery a vzdálenosti od objektu). Pokud vás zajímají matematické podrobnosti můžete si přečíst poměrně vyčerpávájící člának Výpočet maximání deviace na serveru Klub stereofotografie. Pokud Vás podrobnosti nezajímají prostě si pamatujte že až na vyjímky neuděláte chybu když půjdete k objektu co nejblíže.

Pravidlo č. 2 - Jednoduché pozadí

Až na pár vyjímek nebudete zatím (rok 2013) mít možnost sledovat stereofotografie ve vyšším rozlišení než FullHD (tedy 1920x1080 bodů). Pokud budete mít příliš členité pozadí s drobnými detaily, dojde k jejich ztrátě a poškodí to výsledný stereoefekt (k tomu dojde zejména pokud je pozadí relativně blízko kameře). Členité pozadí také odvádí pozornost pozorovatele od hlavního motivu stereofotografie. Pokud máte kvalitní snímací zařízení které umožňuje pracovat s hloubkou ostrosti, máte vyhráno, pokud ne, pak je třeba věnovat výběru pozadí větší pozornost.

Pravidlo č. 3 - Pozor na stereoskopické okno

Stereoskopické okno je v podstatě výřez snímku určený okraji zobrazovacího zařízení. Jeho pozice určuje to co je "před monitorem" a co je "za ním". Jeho polohu zpravidla určujete až v době editace snímku, nicméně se vyplatí už v době snímání přemýšlet nad tím, jak bude výsledný snímek vypadat. Opět celkem podrobný popis naleznete v článku Stereoskopické okno. Zjednodušeně jde o to, aby Vámi fotografované objekty neprotínaly okraje tohoto okna (tedy cokoli je "před" monitorem, by nemělo přesahovat okraje monitoru), na ořezech pak vznikají pro mozek nepřirozené efekty, kdy jedno oko vidí část objektu kterou druhé oko již nevidí (pokud je to za rovinou zobrazovacího zařízení, je to celkem přirozené a mozek si to vyloží jako pohled zkrz okno, ale před rovinou zobrazení to může být pro pozorovatele nepříjemné). Pokud přesto budete chtít toto pravidlo porušit, pak z vlastní zkušenosti vím, že příliš nevadí pokud objekt protíná pouze horní, nebo spodní okraj zobrazovací plochy (u spodního okraje to vadí nejméně). U levého a pravého okraje lze minimalizovat nepříjemné vjemy tím, že v místě přerušení objektu okrajem nebude na snímku příliš detailů. Pozadí doporučuji vůbec nepouštět "před" polochu zobrazení a pokud ano, pak jen minimálně na spodním okraji.

Tolik zatím o pravidlech při fotografování stereosnímků. V některém z dalších článků se budu věnovat pravidlům při následné editaci snímků. Pokud se Vám nechce čekat, nebo chcete podrobnější technické informace doporučuji navštívit server Klub stereogotografie.