Mikronastavení AF a k čemu je dobré

Mikronastavení AF (automatického ostření), které je tématem tohoto článku, je většinou k dispozici u zrcadlovek vyšší třídy. Konkrétně u Canonu bývá k dispozici od modelů desítkové řady, kterou aktuálně zastupuje model 70D (pozor model 60D kupodivu mikronastevní AF nemá a to přesto, že u modelu 50D bylo). Mikronastavení AF má také význam zejména při použití velmi světelných objektivů (na fotografii vpravo je vysoce světlený profi objektiv Canon 50mm f/1.2L). Pokud vás tedy mikronastavení automatického ostření zajímá a chcete vědět co to vlastně je a k čemu je dobré, pokusím se vám to v tomto článku přiblížit. Úvodem začnu se svým příběhem jak jsem k mikronastavení AF (dále budu používat jen zkratku AFMA z anglického autofocus microadjustment) dostal a proč jsem kvůli tomu pořizoval nový fotoaparát. Koho příběhy nezajímají může další odstavec klindě přeskočit.

Byl jsem (a vlastně stále jsem) vlastníkem Canonu 650D. S tímto fotoaparátem jsem spokjeně fotografoval asi dva roky. V době, kdy jsem začal přispívat do mikrofotobank (tomuto tématu se ještě někdy vrátím) jsem se musel více začít zabývat kvalitou snímků. Poměrně často jsem narážel na problém, že snímek nebyl úplně správně zaostřen. Při podrobnějším zkoumání jsem měl pocit, že je zaostřeno mírně před objekt na který jsem ostřil. Snímky jsem tedy vyřazoval a moc jsem to neřešil, protože přispívání do fotobank neberu příliš vážně (spíše jako možnost nechat si snímky ohodnotit). Pak jsem si koupil nový světelný objektiv (Tamron 60mm 2.8 DiII LD Macro) a malou hlobkou ostrosti. S tímto objektivem jsem si ale bohužel také pořídil problém. Objektiv ostřil zcela zřetelně před objekt zaostření a to opravdu hodně (podle vyjádření AWH, kam jsem donesl seřídit fotoaparát, byla chyba ostření v objektivu). Měl jsem tedy dvě možnosti, buď nechat seřídit ještě objektiv a případně i další objektivy (pokud s dalšími budu mít podobné problémy), nebo zakoupit fotoaparát který mi umožní chyby v ostření korigovat. Rozhodl jsem se tedy pro koupi fotoaparátu Canon 70D. U zmiňovaného objekttivu Tamron (který má skutečně chybu hodnou seřízení) jsem sice musel zajít až na samotnou hranici možností AFMA, ale podařilo se mi jeho vadu zkorigovat. Pak jsem nastavení provedl i pro další objektivy u kterých jsem zjistitl drobné odchylky (které byly většinou drobné, zjistitelné jen při focení s otevřenou clonou). Od té doby se mi zdá, že AF funguje relativně přesně. O nedokonalostech AF u zrcadlovek jsem se zmiňoval v článku Canon 70D a chyba ostření Tolik tedy můj příběh a nyní tedy k samotnému AFMA.

Mikronastavení, o co valstně jde

Prakticky každý digitální fotoaparát je vybaven nějakým způsobem ostření. Pokud se ovšem budeme bavit o mikronastavení autofocusu, pak se to týká pouze fotoaparátů s fázovým ostřením. O tom, že fázové ostření má svá omezení jsem již psal úvahu v článku o chybách ostření DSLR zrcadlovek, kde také najdete stručný popis jak AF s fázovým ostřením funguje. Jedním z důvodů, proč AF nemusí ostřit přesně je problém s tolerancemi AF fotoaparátu a ostření objektivu. Každé zařízení je vyráběno s určitou malou nepřesností (bavíme se o velmi malé nepřesnoti) a může se tak stát, že se u dvou konkrétních kusů fotoaparátu a objektivu sečtou a výsledný celek tak bude vykazovat zjistitelnou chybu ostření (u jiných dvou kusů se naopak mohou odečíst a ostření bude přesnější). Mikronastavení nám tedy umožňuje provádět korekce ostření fotoaparátu a objektivu (většinou u každého zvlášť), abychom tyto nepřesnosti mohli odstranit. MFMA také zpravidla umožňuje provádět zvlášť korekci nastavení fotoaparátu (označované jako korekce pro všechny objektivy) a zvláštní korekci pro každý jednotlivý kus objektivu (většinou podle výrobního čísla objektivu, pířpadně podle typu pkud není výrobní číslo k dispozici). Pomocí MFMA ale také můžeme provádět korekce chyb, které mohou vzniknout i jinými způsoby (tepelaná roztažnost při focení v extrémních podmínkách apod.), protože je celkem snadno přístupná z menu fotoaparátu.

Mohu se obejít bez AFMA ?

Možná vás po přečtení předchozího odstavce napadne, že bez korekce AF nepořídíte ostré snímky, ale ve většině případů se bez ní docela dobře objedete. Nesmíte zapomínat,  že pokud zde mluvím o chybách ostření, jedná se zpravidla o chyby velmi malé často v rámci toelrancí výrobců, které u běžných světelností objektivů ani nepoznáte. Navíc pokud si snímky neprohlížíte v měřítku 1:1 drobné neostrosti stejně nazaznamenáte. Smysl tak dává zejména u velmi světelných objektivů s malou hlobkou ostrosti (o jak malou hloubku se jedná můžete posoudit v článku o novém objektivu Canon 50mm f/1.8 STM) To že korekce drobných odchylek má smysl pouze u objektivů s velmi malou hloubkou ostrosti má ještě jeden důvod, který se vám pokusím přiblížit.

Každý objektiv totiž má (bez ohledu na clonu) pouze jedinou rovinu ostrosti, kde je obraz perfekně ostrý (pro tento příklad budeme ignorovat optické vady objektivů které způsobují, že úplně ostrý snímek nemáme nikdy a už vůbec ne v rovině). Tedy vzdálenost na kterou je objektiv zaostřen je pouze jedna, vše co je blíže nebo dále od roviny ostrosti je rozostřené. Přicloněním objektivu neměníme tedy tuto vzálenost, ale pouze to že ostrost se vzdáleností od roviny ostrosti klesá pomaleji. Proč tomu tak je je krásně vidět z následujícím obrázku.


(zdroj wikipedia.org)

Pokud tedy vezmeme do úvahy, že rozlišovací schopnost snímače fotoaparátu je omezená a nedokáže zaznamenat neostrost menší než je vzdálenost mezi pixely na snímači, získáme určitý rozsah vzdáleností kde nám snímek připadá ostrý (tento rozsah nazýváme hlobkou ostrosti). Nyní se vrátíme k ostřícímu čipu fotoaparátu. Ten má také svou omezenou rozlišovací schopnost, která je dána hustotou světlocitlivých bodů (tu se výrobci někdy snaží vylepšít např. využitím dvou řad bodů vedle sebe posunutých vzájemně o polovinu pixelu (jak můžete vidět na schématu čipu v článku Canon 70D a chyba ostření). Omezená rozlišovací schopnost čipu pak znamená že efekt hloubky ostrosti platí i pro ostřící čip fotoaparátu a rozsah zaostření, kdy fotoparát scénu vyhodnotí jako ostrou tedy roste se snižující se světelností objektivu. U vysoce světelných objektivů ostrost od roviny ostrosti klesá mnohem rychleji a rozsah vzdáleností, kdy čip vyhodnotí snímek jako ostrý je tedy mnohem menší. To je také důvod proč nemá příliš velký význam seřizovat drobné odchylky ostření u méně světelných objektivů (rozuměj s velkou hlobkou ostrosti). Fotoaparát zpravidla ostří tzv. "na plnou díru" (tedy při plně otevřené cloně) a protože může zaostřit prakticky kamkoli v rozsahu kde neostrost nepřesáhne rozlišení ostřícího čipu (který může být v případě méně světleného objektivu relativně velký), nemá u méně světelných objektivů příliš význam korigovat drobné odchylky ostření.

Pro ilustraci jsem si vypůjčil pár názorných obrázků z článku Image Sharpness vs Aperture, který můžete nalézt na serveru www.georgedouvos.com. Autor se zabývá vlivem clony na kvalitu snímku a vysvětluje také vliv difrakce na ostrost fotografií, těm kteří se o tato téma zajímají doporučuji článek přečíst. Pro naše účely nám budou zatím stačit pouze tyto dva obrázky. První z nich ukazuje hlobku ostrosti u 35mm objektivu při cloně f/8 (což není nijak zvášť vysoká světelnost, ale je to tu jen pro ilustraci problému). Pokud tedy budeme předpokládat že rozlišovací schopnost ostřícího čipu bude zde uvedených 30 mikrometrů, pak nám AF vyhodnotí jako ostré cokoli od 2 do 7,5 m. Je zřejmé, že pokud by objektiv měl takovou základní světelnost (při které fotoaparát ostří) nemá vůbec smysl snažit se korigovat drobné odchylky v zaostření.


(zdroj www.georgedouvos.com)

U clony f/16 je průběh ostrosti snímku ještě pozvolnější, takže rozsah "ostrého" snímku je dokonce 1.7 - 15.5 m (nevím co by zde šlo korigovat).


(zdroj www.georgedouvos.com)

Se zvyšující se světelností objektivu je samozřejmě křivka ostrosti podstatně strmější a hloubka ostrosti rapidně klesá.

Poznámka na závěr

Hloubka ostrosti samozřejmě klesá také se zvyšující se ohniskovou vzdáleností (což není sice tak úplně přesně řečeno a pokud vás zajímají podronosti je tohle, a nejen tohle, pěkně vysvětleno v článku Klamou nás výrobci objektivů?  na www.milujemefotografii.cz). Korekce ostření tedy nabývá na významu při použití teleobjektivů, což se projeví hlavně v situacích kdy nemůžete manuálně doostřit, například při fotografování zvířat. Protože hlobka ostrosti také klesá s přiblížením k fotografovanému objektu, mohlo by se zdát, že bude mít význam v makrofotografii, ale nemá. V makrofotografii se větinou používá postup, kdy se přesného zaostření dosahuje pohybem fotoaparátu a nikoli pomocí AF, takže korigovat nastavení něčeho co stejně nevyužijete nemá význam. Pokud vás zajímají běžné rozsahy hloubek ostrosti a jaký vliv na ní mají clona a ohnisková vzdálenost objektivu můžete zkusit webový kalkulátor na serveru www.dofmaster.com.